na Blog.cz

A tak vám hned ze začátku řeknu, že jsem to opravdu udělala a založila si nový blog. Ale víte co? Stejně si myslím, že se sem budu vracet, protože přeci jenom je tento blog pro mě výjimečný - vydržel mi aktivní (pokud to tak můžu říct i s tou omezenou aktivitou v posledních měsících) téměř dva roky a když uvážíme, že všechny jiné vydržely max. půl roku... Navíc byl tento blog o mně, mých zážitcích, vzpomínkách apod., takže jsem v něm zanechala mnohem větší kus sebe než třeba na blozích, které jsem vedla o různých celebritách. Když jsme u toho, tak se vám upřímně přiznám, že jsem chvíli bojovala s nutkáním si zase jeden takový založit, ale zamítá se. :-) ;-)

Tak tedy - stěhuju se na nový blog, ale neodcházím, občas sem něco přidám. Doufám... :-) Znáte mě. :-) Ještě to tam musím dát trochu dohromady, takže zatím. :-)

Dobře, dobře. I když asi dělám chybu, tak jsem se rozhodla sem dát v pořadí přesně druhou písničku, kterou jsem napsala. Text je ovšem česky. Za ten rok a půl mám jen dva české texty, protože, jak jsem již zmínila, anglicky se mi píše líp. Sice se mi pointa textu líbí, ale nedokážu si představit, že bych to měla někde zpívat. :-) Již párkrát jsem uvažovala o překladu do angličtiny, ale bojím se zároveň ztráty určitého kouzla a smyslu. Ale myslím, že za pokus to stojí.

Tahle písnička je taková snová, psala jsem ji v pozdě v noci, s obrazem přírody a zahrad, který jsem měla v mysli. Je to vlastně celé takový sen, únik od složitostí reality. Písnička je pomalejšího tempa, balada.

Jak říkám, ne, že by se mi to nelíbilo, ale...

Radši to nečtěte :-)

Já
holka ztracená
v mysli uzamčená
labyrintem bloudím

Tvář
tvá mi prozradí
jak si duše poradí
s životem dlouhým

Když další den končí
a tma pohltí můj dům
kůň, kočár a kočí
mě vezou zpět k mým snům

Kde volnost cítím snáz
kde má mysl boří hráz
po zádech mi přejde mráz
a vím, to cítím
že i nemožné, v našem světě nemožné
se může stát

Já
mám svůj vlastní svět
mě nejspíš někdo splet
v myšlenkách teď tápu dál

Tvář
tvá mě může vzít
do světa bez hranic
kde píseň svou jsi hrál

Když další den končí
a tma pohltí můj dům
kůň, kočár a kočí
mě vezou zpět k mým snům

Kde volnost cítím snáz
kde má mysl boří hráz
po zádech mi přejde mráz
a vím, to cítím
že i nemožné, v našem světě nemožné
se může stát
Kde světlo prosvítí
všechna tmavá zákoutí
letím na tvých perutích
a vím, to cítím
že i nemožné, v našem světě nemožné
tu můžem žít

Nepospíchám zpět
chci spát
tenhle dokonalý svět
si nechám zdát

Kde volnost cítím snáz
kde má mysl boří hráz
po zádech mi přejde mráz
a vím, to cítím
že i nemožné, v našem světě nemožné
se může stát
Kde světlo prosvítí
všechna tmavá zákoutí
letím na tvých perutích
a vím, to cítím
že i nemožné, v našem světě nemožné
tu můžem žít

***

Napsáno 22/8/2010

ŘÍJEN - Má neaktivita mluví za své už v prvním článku. "Vidím, jak je tu mrtvo". Tři články za měsíc. Ani nevím, co se dělo. Zase o rok starší. :-) Ale vzpomínám si, že jsem měla dost menších koncertů. Musím vám říct, že dost lidí mě v poslední době chtělo slyšet a nakonec se jim to líbilo. Jsem ráda. Aspoň moje vesnice ví, že existuju. :D Ale nic. :-)

V říjnu také vyšlo skvělé album Martiny Mcbride - Eleven. Pokud třeba zrovna nemáte co poslouchat, tak vážně doporučuji.

LISTOPAD - V denících si pořád jen na něco stěžuju. :D Celá já. Co mi ovšem utkvělo v paměti, jak jsem byla zoufalá z toho, že jsem neviděla Slavíky. Ne, že by na naší hudební scéně bylo o co stát, ale přeci jenom je to hudební vrchol roku. Místo toho jsem s kamarádkou prožívala infarktové stavy u Paranormal Activity 3 a brečela u Glitteru.

PROSINEC - Předvánoční čas utekl velmi rychle a konec roku je zase tu. Týden před Vánoci nám rozesmutnila událost úmrtí pana Havla, která mě upřímně zasáhla. (Ovšem pokud o tom začnete slyšet víc, než je zdrávo, tak i to vás omrzí). V prosinci vydala i Tiffany Alvord své debutové CD a určitě vám ho doporučuji, je takové velmi pohodové.

A mně už nezbývá, než poděkovat za krásný rok a popřát vám vše nejlepší do toho nového! Snad se tu za rok zase všichni sejdeme!

SRPEN - To byl pro mě hodně zlomový měsíc. Spolu i se zářím. Hlavně po hudební stránce. Konečně se mi totiž splnilo jedno velké přání. I když jsem nakonec zjsitila, že to zase nebude tak lehké, jak jsem si představovala, ale od té doby mi to přináší cenné zkušenosti.

V srpnu jsem také došla k určitému skladatelskému zlomu. Zjistila jsem, že už nechci pokračovat ve skládání písniček, jak jsem je skládala dosud. Chtěla jsem se více orientovat do popu a taky psát něco... vyzrálejšího. A za tím si stojím dodnes. První písničku v tomhle duchu jsem napsala koncem srpna na dovolené a jsem na ni hrdá. I když přiznám se pořád mám trochu strach to sem dát. Přeci jenom je to jiné. Prostě jsem už nechtěla psát písničky podobné stylu Taylor nebo Tiffany, samozřejmě jejich hudbu miluju stále, ale není to můj styl. Skladatelsky to nejsem já. Tak by to tedy bylo.

V srpnu samozřejmě vzpomínám i na krásnou dovolenou v Moravském Krasu. Také vzpomínám na poslední dny srpna, kdy jsem narazila na film, ispirovaný Shaniiným životem. Ani nemusím připomínat, jak mě film uchvátil. A ano, od srpna sleduju pravidelně horory. Já jsem dokonce takový blázen, že si dělám seznam a podle něj mi za posledních pět měsíců vychází, že jsem každý měsíc viděla pět hororů. Ani mi to nepřijde, ale neskutečně mě to baví. :-) Ze srpna vzpomínám třeba na Paranormal Activity nebo Kruh, ze kterého jsem byla hodně vyděšená.

A ještě jedna srpnová událost. Oslava Shaniiných narozenin s fanoušky na Twitteru. Pokoušela jsem se jí poslat zprávu, ale bohužel tam ani nebyla, takže si ji nemohla přečíst. Ale nelituju, vzpomínku mám krásnou a třeba příště. :-)

ZÁŘÍ - Od té doby na blog tolik nepíšu. Nějak nemám náladu, ale když se potřebuju vypodívat, to jsem tu jako na koni. :-) Pamatuju si, jak jsem začala spolupracovat s novou učitelkou zpěvu a zjistila, že se nemám čeho bát. Jsem ráda, že mě podporuje v tom, co mě baví a co bych chtěla dělat, ani jsem si nepředstavovala, že by jí na tom mohlo takhle záležet a opravdu si toho vážím. Díky ní se možná už brzy dostanu k jistému člověku, který by mi mohl v mnoha ohledech pomoci.

Psala jsem tu, že chci zkusit natočit své písničky. Byl to takový plán jak zkompletovat to nejlepší z první fáze mé tvorby, tedy před tou změnou. Pak jsem zjsitila, že má technika na to stačit nebude. Škoda.

V září jsem se začala těšit na Vánoce :-D.

Přišla však také další tragédie. Havárie letadla Lokomotivu Jaroslavl a smrt tří našich hokejových hrdinů. Napsala jsem pro ně i písničku. Je to velká ztráta a na mistrovství nám budou rozhodně chybět.

Přesně 30. září jsem také dělala úklid v počítači. Proč vám to píšu? Byl to první krok k tomu, abych se vyvedla z jednoho velkého omylu. Jakkolliv neplánovaný, náhodný, zrozený čistě z nudy. Celkově to trvalo dva měsíce a já mám zase důvod se smát svým předsudkům. Radši nic.

DUBEN - Nic zajímavého jsem nenašla. Ovšem ze světových událostí nemůžu opomenout pohádkovou královskou svatbu. A samozřejmě začátek mistrovství světa v hokeji, které bylo díky naší vítězné šňůře neskutečným zážitkem, škoda, že se nám ta šňůra přetrhla v nejnevhodnější dobu. Ale i tak jsem na kluky pyšná.

KVĚTEN - Školní výlet do Prahy, který byl naprosto úžasný s nezapomenutelnými hláškami a samozřejmě nočním vysedáváním po hospodách a fandění našemu hokejovému týmu. Prostě jsme dostali do 11 hodin rozchod a my hokejoví fanoušci jsme šli hledat volná místa v hospodách. Nutno podotknout, že tam, kde jsme našli volná místa byli skoro samí Slováci, se kterými jsme ten večer hráli. ;D Nezapomenutelné taky bylo, když už jsme se sešli v 11 na Václaváku a po telefonu (pořád se hrálo, a tak kamarádka volala s jejím taťkou, aby komentoval) jsme se pak dozvěděli, že jsme zase vyhráli a začali řvát Kdo neskáče není Čech na celý Václavák a viděli, jak po nás lidi koukají. Dokonce i třídní se přidal k našemu skandování.

Jé, ona byla letos i SuperStar? Na to bych si asi už taky nevzpomněla.

Psala jsem, že jsem od února přestala číst. Teď tu vidím, že ještě v květnu jsem toho přečetla dost. Ale byly to zajímavé historické knížky. Jméno růže a několik z druhé světové. Ještě tu vidím Paní Bovaryovou, ale ta mě dost nebavila.

ČERVEN - Vzpomínám na svůj totálně zkažený koncert v hudebce. :-) Vydání Shaniina úžasného singlu Today Is Your Day a její comeback. Jinak se myslím nic zvláštního nestalo. Ano, ještě loučení s mým učitelem zpěvu a mé starosti, co bude dál. Které se nakonec ukázaly více méně zbytečné. Vlastně ještě něco - skončila jsem s hodinami kytary a málem jsem se z toho rozbrečela, že něco zase končí a taky vzpomínám na školní výlet do přírody. Jo a ještě mi utkvělo v paměti víkendové ranní lenošení na balkoně. To bylo ještě teplo. Tenkrát jsem si strašně oblíbila hudbu Zuzky Smatanové.

ČERVENEC - A začalo nám léto. Co si vybavím? Déšť a country. Můj playlist totiž tvořily z velké části písničky od Taylor Swift, Martiny Mcbride a Dolly Parton. Když prostě máte právě náladu na country, tak není o čem mluvit. Myslím, že sousedi museli šílet. :-D Také jsem během července zlepšila svoji hru na kytaru, tedy doprovody k písničkám. V červenci jsem také konečně začala sledovat Shaniin seriál Why Not, který mě hodně do budoucna ovlivnil. Ale tohohle povídání, jste si už také užili. Na blogu to zatím vřelo různými přednastavenými písničkami. A ještě si vzpomínám, jak jsem každý den koukala na Titanic. Opravdu. Denně. A hrála OTTD během sledování 1001 noci. :-D

Byly tu i dvě tragické události. Norsko a smrt Amy Winehouse.

V červenci jsem také znovuobjevila písničku Black Velvet. Pamatuju si jedno velmi brzké ráno, dívala jsem se z okna na úsvit a padající ranní mlhu a u toho jsem si pouštěla tuhle písničku. Některé zážitky se vám prostě vryjí do paměti.

Nejdřív jsem ani nechtěla dělat rekapitulaci roku. Ale pak jsem si řekla - proč porušovat tradice? :-))))) Každopádně to nebude tak dlouhé jako loni. Ale myslím, že je vždycky zajímavé se ohlédnout, co rok dal a vzal. Tak tedy popořádku.

LEDEN - Když procházím články tady na blogu, tak nenacházím nic tak významného, jenom jsem si připomněla jednu hodinu zpěvu, kdy jsem poprvé zazpívala H2 :-). Jinak tu čtu samé věci o škole, jak pořád něco píšeme a jak mi vycházejí tři dvojky na vysvědčení. Já jsem byla vážně blázen. :-D

ÚNOR - Ani mi nepřijde, že je to už skoro rok, co jsem přidala některé články. Když to tady tak procházím, chvílemi se nestačím divit. Jé, teď čtu článek, kde píšu, jak se těším, až budu mít ve škole latinu. :-D A jak ji dnes ze srdce nenávidím. :-D

No ano, v únoru začala TV Nova vysílat Tisíc a jednu noc. Možná bych si na to ani nevzpomněla nebýt mého blogového deníku. Dívala jsem se od prvního dílu, čistě jen pro zjištění, co to vlastně bude zač. Celkově to nebylo tak špatné, ale občas to emočně přehnali, nebo naopak emoce vynechali úplně. Vydržela jsem do posledního dílu a nelituju. Teď si vzpomínám, že když dávali první upoutávky, tak jsem si myslela, že to bude jenom film.

Jaktože už je to rok, co jsem viděla horor Lesní Duch?

V únoru jsem také se školou jela na lyžák, na který vzpomínám velmi ráda a klidně bych se vrátila. Což mi připomíná, že mi mamka vloni slibovala, že se naučí lyžovat. Tohle musím dotáhnout do konce. :-) Samozřejmě, že pokaždé, když na to v posledních měsících přišla řeč, tak se začala vymlouvat.

V únoru se také díky Tisíci a jedné noci rozjela moje znovunalezená závislost na telenovelách. Pamatuju si, jak jsem proseděla hodiny u Esmeraldy :D. Já se snad začnu dívat znovu. :D Koneckonců, teď už nebudu mít problém s volným místem v PC. Pamatujete, jak jsem také pořád psala, že stahuju díly jiné telenovely? Ani jsem na ni pak nezačala dívat. Ale mám je vypálené, musím to napravit. A toho Divokého anděla taky. :-)))) Že by to zas začínalo nanovo? ;-)

BŘEZEN - V březnu blog oslavil rok. A nebude dlouho trvat a bude slavit další. Páni.

V jednom deníkovém zápisu tu čtu své vzpomínky na četbu pro referát. Chelčický. Díky Bohu, že tohle je za mnou. Mám ten pocit, že únor je poslední měsíc, kdy jsem přečetla nějakou knížku. Od té doby mě to úplně pustilo. Několik posledních let jsem četla pořád a asi až moc. Co nadělat.

Dále tu čtu, jak jsem si našla chvilku na cvičení do kytary. Já úplně zapomněla, že jsem tam ještě vloni chodila. :-D

V březnu jsem se začala učit španělsky. Teď si sotva vzpomenu na slovíčko. Zvláštní, jak rychle člověk zapomíná. Měla bych si to osvěžit.

Březen byl také ve znamení tsunami v Japonsku. Určitě si to všichni pamatujeme, takže snad ani není co dodávat.

Čtu, jak pořád dokola melu o tom, jak se těším na jaro, jak chci teplo a jak bych se v návaznosti na mou nabytou závislost na španělštině nejradši odstěhovala do Španělska. Někdy jsem asi hodně nesnesitelná. :-)

Prý jsem si v březnu naplánovala na příští rok, že budu sledovat Upíří deníky a Médium. Aha... :-D

Tak tohle byla první opravdová písnička, kterou jsem složila. Ještě si na tu dobu pamatuju. Velkou inspirací mi tu byla Shania Twain. Proto je písnička laděna do country-rockového stylu. Dnes už sice píšu jinak, ale nechci to staré měnit, ztratilo by to pak to prvotní kouzlo. (Třeba dojde na remix. :D)

Pamatuju si, že když jsem písničku psala, tak jsem chtěla něco radostného, dobrodružného a energického. A také vím, kdo byl první čtenář (resp. čtenářka) tohoto pokusu. :-) Ale už si nepamatuju, jestli mě dotyčná musela přemlouvat, abych jí to dala přečíst. :D

Během své existence písnička vystřídala hodně názvů (ano, tohle je jedna z mých písniček, kde byl pro mě konkrétní titul problémem), ale myslím, že "Nowhere" bude definitivní. Také došlo k mnohým úpravám veršů.

Celkově mám tuhle písničku stále moc ráda. Ono asi vztah k prvnímu výtvoru bude vždycky něčím speciální. To, že jsem měla z téhle písničky od začátku dobrý pocit určitě ovlivnilo i mé pokračování v psaní.

Ale teď už samotný text.

Take me for a ride in your brand new car
The engine says that we can go far
So what are you waiting for
Come on and open me door

We're gonna take a trip, who knows where
This place is so boring, not worth to be there
So what are you thinking about
Come on and start your Saab

Let's have fun
let's go nowhere
maybe the sun will take us somewhere

Drive honey, don't stop
Put in the player my favourite track
Sing along,
with the beat of the rock song

This world is so big and waits for us
It's impossible to think of going by bus
Come on, leg on full speed
Wind in hair is all we need

Let's have fun
let's go nowhere
maybe the sun will lead us somewhere

Drive honey, don't stop
Put in the player my favourite track
Sing along,
with the beat of the rock song
Drive honey, let's go
Nobody will catch us, they're all way too slow
So come on, come on, come on
and let it flow

You and me together
I've never felt any better
We're driving fast like crazy
Life comes now so easy

Come on, come on, come on, come on baby

Drive honey, don't stop
Put in the player my favourite track
Sing along,
with the beat of the rock song
Drive honey, let's go
Nobody will catch us, they're all way too slow
So come on, come on, come on
and let it flow

Drive honey, don't stop
Put in the player my favourite track
Sing along,
with the beat of the rock song
Drive honey, let's go
Nobody will catch us, they're all way too slow
So come on, come on, come on
and let it flow

So come on, come on, come on and let it flow

***

Napsáno 15/8/2010

Ahoj!
Jen tak se mi zachtělo něco napsat... Jak jste si užili Vánoce? Má očekávání se splnila - nevyšlo to podle mých představ. Z určitých důvodů o kterých se nechci rozepisovat. Opravdu mi pochyběla ta pravá vánoční atmosféra a jsem trochu zklamaná. Ale i tak bych našla pozitiva, celkově byh hodnotila tak napůl.
Copak vám Ježíšek přinesl? Mně dva stříbrné prstýnky, náramek, externí disk pro PC (už žádný boj s volným místem!!!!), lak na nehty, dvě koncertní DVD (na které jsem se ještě ani nestihla podívat) a parfém Celine Dion - Signature. O tento dárek se u stromečku strhla i menší rvačka s mamkou. :D Zní to zvláštně? Totiž - schválně jsem si nechávala na rozbalení naposled ta DVD, protože jsem věděla, co tam je, a tak když jsem sáhla po předposledním balíku, mamka se na mě vrhla, že to až naposled. :-D Tak jsme se o to chvilku přetahovaly, až jsem smíchy nemohla a samozřejmě prohrála. :-D Tak mi nezbývalo, než rozbalit ta DVD a pak jsem v posledním balíčku k mé radosti našla ten Celinin parfém. Mamka chudák ani nevěděla, že koupila ten nejnovější. :-D Ale trefila se, ne? :-) Jinak voní překrásně.

Znáte ten pocit, když posloucháte anglické písničky, které jste poslouchali, když jste byli malí a najednou vám dochází, o čem jsou, protože tenkrát jste ještě anglicky nerozuměli? Jen tak mě to napadlo v souvislosti s tím, co tu teď poslouchám.

Momentálně jsem zase propadla hře City Bloxx a mamka už ze mě šílí, že jí pořád vybíjím mobil. ;D Dneska jsem v rychlé hře postavila 218 pater. :D Vážně mě tam fascinuje, jak to stavíte až ve vesmíru. Už jsem byla na Jupiteru, ale Saturn pořád ne a ne přijít. :D

Nakonec ještě jedna krásná písnička - Kate Winslet - What If

Ještě něco! Před několika dny jsem našla tento kousek textu. Podle souboru jsem ho napsala v srpnu, ale já o tom prostě vůbec nevím :D. Ale nemůžu si pomoct, strašně se mi líbí. Je to zatím takové neučesané, ale co si o tom myslíte?

Search once again
And you'll always find me beside you
Even though you can not see me
Remember that in my mind I'm always here with you
I hold your hand and blow to your wings
Cause I know what --- means (tam je to nedokončené)
To you
I am with you